|
Mojí milované Megy
….
„Kdybych
věřil na nesmrtelnost, bylo by jisté, že znám dost psů, Rozhodla jsem se věnovat
samostatnou stránku mé fence MEGY, protože vím, jak moc ovlivnila
můj život od doby, co přišla do naší rodiny. Megy byla obyčejná fenka
německého ovčáka bez průkazu původu (otec s PP, matka bez PP) a přesto
byla fenkou pro mne výjimečnou.
I když její zdravotní stav nebyl zrovna ideální, vypadala až do konce velmi dobře a zachovale. Když vezmeme v úvahu, že spousta německých ovčáků dnešní doby odchází velmi brzy tzv. "na zadek", můžu Megy jen pogratulovat, že se vlastně dožila tak úctyhodného věku přesto, že měla tak vážná onemocnění, a že nám tehdy kvůli dysplazii nedávali šanci dožít se ani jednoho roku … Zvíře neumí poděkovat tak jako člověk, ani ten to často neumí, ale my všichni víme, že Megy nám děkovala za péči, kterou jsme jí věnovali tím, jak dobře vypadala a jak plná byla života a elánu. Megy byla jakýmsi „maskotem“ na veterinární klinice, kam mne často doprovázela za mými klienty. Tímto bych chtěla poděkovat za Megynku všem, kteří jí na klinice pomáhali, především pak MVDr. Theodoru Hřebíkovi, který mi tenkrát malou Megy zachránil. Díky!!! Dne 19.5.2005 podstoupila naše Megy nutný zákrok, kdy jí byla odebrána děloha i vaječníky (ovariohysterektomie).
Fleur Saliven 8.7.2008 – 31.8.2018 naše Tarinka Byla první opravdovou ovčandou s průkazem původu, byla veliká, budila respekt, dobře hlídala, nemusela jsem se s ní za tmy nikam bát jít ven a do zahrady nikoho nepustila. Dožila se krásných 10 let, což je takový průměr na rasu NO. Mohla tu být s námi ještě pár let, ale odešla nám na rakovinu plic. Tarinko budiž ti země lehká....a budu tě pořád milovat....
Primavera Limelight Joreta 5.10.2006 – 30.5.2019 moje milovaná Brendulka Celý její život jsem se bála právě tohoto okamžiku…že to nedám, že nezvládnu její odchod, že jí nezvládnu nechat jít tam, kde už jí nic nebude bolet. A ten okamžik nastal…. Musím říct, že na ten okamžik se nedá připravit a člověk, který má rád své zvíře vždy cítí nesnesitelnou bolest. Je velká škoda, že psi nežijí se svým pánem déle…. Upřímně…bolí to strašně…strašně moc….protože ona byla fenkou mého života, navzájem jsme se doplňovaly, to ona mě vehnala do očí jiskřičky naděje, když se mi nedařilo ve škole, v práci nebo v soukromí. A byla to ona, co mi nyní vehnala do očí slzy a do srdce smutek, protože jsem věděla, že to musím udělat, přesto, že i v den poslední mě přišla doma trochu unaveně přivítat s ostatními a vrtěla ocáskem, když jsem se vrátila z práce, aby si vzápětí zase šla lehnout do svého oblíbeného pelíšku na mé posteli, podala mi na povel tlapku a nakonec i zaštěkala, když jsem jí o to poprosila…. Jela jsem si pro ní před 13 lety do Brna, den před Štědrým dnem…a byl to ten nejkrásnější a nejlepší dárek pod stromeček, který jsem si mohla kdy nadělit. Byla to láska na první pohled a přesto, že mi jí kdekdo pomluvil na výstavách, protože holt neměla standardní srst, jakou má mít správný jork, tvrdím doteď, že v té době byla v kruhu york s nejlepším pohybem, jakého kdo mohl v té době vidět a že se na ní setsakramentsky krásně koukalo, když jsme spolu běhaly v kruhu. Užívala si to, předváděla se ráda a těšila se pak strašně moc na piškotek. S ní začal celý ten kynologický marathon, ona mě zasvětila do tajů výstav, naučila mě, jak mám česat, jak se starat o srst a které přípravky používat. Byla fenkou výjimečnou a nikdo jí už nenahradí! Jako jediná mě čekala každý den na okenním parapetu, jako kočka, než jsem zaparkovala před domem auto, abych vešla do zahrady a viděla jí za oknem „smát se“ a ukazovat zoubky, jakou má radost, že jde „maminka“ domů…. Ona jediná nemusela poslechnout na přivolání a nemusela přiběhnout….protože věděla, že já za ní stejně přijdu, abych se s ní přivítala, vzala jí do náruče a foukla jí do toho psího kukuče a ona pak rošťácky začala hrabat v dece a vztekat se, co to maminka dělá zase za ptákoviny. Jsem ráda, že jsem stihla ještě pár fotek a rozlučkové video, které se dělalo za hezkého počasí 3 týdny před jejím koncem…kdy už jsem věděla, že jí ztratím a že mi brzo odejde, neb nemoc si vyžádá svou daň. To dopoledne bylo sice moc smutné a na fotkách mnozí poznali, že mi bylo do pláče, ale i přes ty slzy jsme si to obě užívaly a vznikly tak pro mě nezapomenutelné okamžiky. Chtěla bych moc poděkovat Vaškovi Černému za skvělý přístup, že i když jsem měla na krajíčku, počkal s focením, abychom pak mohli pokračovat s úsměvem…. Poslední slova budou Brendulko moje vždy patřit Tobě, mé nejmilovanější fence. Vzkazuji ti tam nahoru, že až přijde čas, zase se spolu setkáme. Počkej tam na mě s ostatními, buď poslušná a užívej si toho, že už tě nikdy nic nebude bolet ani trápit. Mám tě ráda a posílám podrbání do kožíšku a pusinku na čumáček. Miluju tě… Za krásné fotky, které vznikly s Brendulkou a se mnou moc děkuji Vaškovi Černému.
Vallery Žlutá řeka 20.1.2003 – 2.4.2020 "Širinka" Pořízením této fenky to vše s jorky vlastně začalo. Ač vůbec neoplývala krásou, nikdy neslavila výstavní úspěchy, ani mi nikdy nedala potomky výstavních kvalit, byla fenkou milovanou, byla spokojená na klíně u babičky a byla to úžasná máma pro své prcky a dožila se úctyhodného věku 17-cti let. S ní jsem se vlastně naučila, jak pejska správně česat, jakou kosmetiku používat a jak vůbec vypadá život s malým psem, protože mě odjakživa doprovázeli spíše psi velcí. Budu na tebe vždy vzpomínat...
Gone Baby Gone Malé potěšení 17.8.2010 – 24.9.2020 moje Bejbinka Tato fenka z mé CHS, kterou jsem si ponechala mě doprovázela na mnoha výstavách a velmi často s krásným umístěním. Absolvovala se mnou celkem 72 výstav v průběhu 4 let a velmi často byla první nebo druhá. Po své mamince zdědila krásný a temperamentní pohyb v kruhu a dlouho měla tmavě ocelový hřbet. V povaze nebyla tak stabilní, byla těkavá a lekavá. Ale v kruhu se mnou se cítila stabilní a uvolněná. Bohužel byla velmi dominantní fenou a tak dělala ve smečce často rozbroje a napadala nejstarší fenku zákeřně a bez upozornění. Odešla mi na selhání ledvin nečekaně a rychle během jednoho týdne. Už tě nic nebolí, Bejbuško....
Hells Bells Malé potěšení 14.11.2012 – 21.12.2022 aka "Bellinka" Bellince bohužel v hlavičce něco rostlo a to mě donutilo po kratší době ukončit její trápení. Byla z celé smečky nejmenší a nejsvětlejší a přesto jsme si vyběhaly spolu na výstavách krásná umístění a dosáhla titulu největšího C.I.B. Byla mým stínem. Kam jsem šla, šla i ona. Totální závisláček :-).
Kentauro´s Kiss Malé potěšení 25.04.2017 – 13.04.2023 aka "Kissinka" Když se narodil můj poslední vrh "K" ze zahraničního krytí, moc jsem se těšila. Po narození ale nastal zvrat a z těšení se začal boj o život štěněte, které přežilo a jehož druhý sourozenec to nezvládnul. Důvodem byla masivní nákaza Mycoplasmou. Zabývala jsem se touto potvůrkou velmi podrobně, pročetla o ní veškeré zdroje, které se jen daly a z mého pohledu je to horší strašák než "jen"nějaký herpes :-(. Kissinka svůj boj o život tehdy vyhrála, ale trvalé následky bohužel zůstaly. Věděla jsem, že se nikdy nedožije vyššího věku a tak jsem se rozhodla, že už navždy zůstane s námi. Neznala jsem většího bojovníka, žila s parametry, s kterými jiní psi umírají. Nepoznala jsem tak vděčného psa, jakým ona byla. Přes všechny ty trable a nepohodu, vše snášela bez jakýchkoli známek trápení. S chutí jedla, byla veselá, mazlila se neskutečným způsobem, přijímala život takový, jaký pro ní byl. Naučila se s těmi neduhy prostě žít. Lékaři jí dávali maximálně 2-3 roky života, s mou péčí se dožila neuvěřitelných téměř 6-ti let. A když nastal ten obávaný den D, věděla jsem, že ji musím nechat jít , protože jsem jí slíbila, že jí zajistím krásný a plnohodnotný život a že bolest ani žádné trápení NIKDY nezažije. Na odchod parťáka se nikdy připravit nedá, ale ten den jsem věděla, že jí prokazuji úctu a velkou službu a plním svůj slib, který jsem jí dala... Kissinka pro mě zůstane navždy tou největší bojovnicí, jakou jsem kdy měla tu čest poznat a tím největším zázrakem, co vše jsme spolu dokázaly překonat. Nechť je ti zem lehká a nebe neskonalou svobodou, moje princezno milovaná! Byla jsi, jsi a navždy budeš největší bojovnicí, jakou jsem kdy poznala.
Delicate Touch Malé potěšení 07.03.2009 – 26.05.2023 aka "Dixi" Dixíček, Dikášek, náš a mé maminky mazánek. Od mala si vybojoval své místo u nás po vážném onemocnění IBD, nad kterým zvítězil. Dožil se u nás krásných 14-cti let a déle to již nešlo, protože mu selhávaly ledviny. Vysoká hodnota močoviny působila i na jeho nervový systém, poslední dobou trpěl nechutenstvím a tak jsme ho nechali jít tam nahoru za ostatními.
|
Na
nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště
takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro
naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně
si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé
jsou v teple a pohodlí. Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět
zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný
a zdravý, tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a
již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost:
všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila.
Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví
a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo
se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené
louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete
v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé
ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných
důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého
srdce. A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.
Když
jsi k nám přišla, bylas nemotorné štěně, samá noha, samé ucho, takový
"gumídek". Vybírala jsem si tě z 9-ti štěňátek a vybrala
jsem si dobře. Tvůj výmluvný pohled mě provázel celý tvůj psí život.
Byla jsi s námi v rodině celých 12 plnohodnotných let, přestože ti
veterináři nedávali v 5 měsících žádnou šanci na delší život. Dala
jsem ti tu nejlepší lidskou péči a lásku, cos' mohla kdy poznat a
vím, že si z nás tu lásku ze všech cítila. Až do úplného konce jsi
byla plnohodnotným členem naší rodiny a nikdy si nepoznala kotec či
boudu s řetězem. Bohužel psí život není dost dlouhý na to, abychom
spolu mohly jít "tlapku v tlapce" stejně dlouho, moje milovaná
Megy, a ty sis uvědomila, že je čas jít. Bylo to opravdu bolestné
a rychlé rozloučení, ale rozum zvítězil. A až se tam nahoře potkáme,
já vím, že až mě uvidíš, rozběhneš se za mnou a porazíš mě s radostí,
jako si to dělala vždycky. Nezapomeň, moje milovaná Megynko, že se
tam nahoře teď setkáš s mým tátou, se kterým jsem si pro tebe tenkrát
jela a který mě zanedlouho na to taktéž navždy opustil a já jsem tě
s ním měla proto tak spojenou. Budeš mi moc chybět! Žádnej pes už
mi tak úžasně a s citem nevychová jorkšíří štěňátka, jako jsi to dělala
ty. Bylas' výbornou tetou a zároveň životní školou pro ty malé kuličky,
než odešly do nového domova. Byla jsi "maskotem" na naší
veterinární klinice, kde na tebe všichni budou vzpomínat s láskou
a úctou. Žádnej pes se ti už nikdy nevyrovná! Byla si můj život, má
zkušenost, mé začátky v kynologii i můj sen, který se mi splnil. Budu
vás s tátou oba nosit navždy ve svém srdci a NIKDY NEZAPOMENU, to
si pamatuj!!! S láskou Tvá panička Jana s rodinou a všemi tvými zvířecími
i lidskými kamarády.)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
