Na
nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště
takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro
naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně
si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé
jsou v teple a pohodlí. Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět
zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný
a zdravý, tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a
již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost:
všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila.
Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví
a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo
se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené
louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete
v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé
ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných
důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého
srdce. A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.
Mojí milované Megy
….
Když
jsi k nám přišla, bylas nemotorné štěně, samá noha, samé ucho, takový
"gumídek". Vybírala jsem si tě z 9-ti štěňátek a vybrala
jsem si dobře. Tvůj výmluvný pohled mě provázel celý tvůj psí život.
Byla jsi s námi v rodině celých 12 plnohodnotných let, přestože ti
veterináři nedávali v 5 měsících žádnou šanci na delší život. Dala
jsem ti tu nejlepší lidskou péči a lásku, cos' mohla kdy poznat a
vím, že si z nás tu lásku ze všech cítila. Až do úplného konce jsi
byla plnohodnotným členem naší rodiny a nikdy si nepoznala kotec či
boudu s řetězem. Bohužel psí život není dost dlouhý na to, abychom
spolu mohly jít "tlapku v tlapce" stejně dlouho, moje milovaná
Megy, a ty sis uvědomila, že je čas jít. Bylo to opravdu bolestné
a rychlé rozloučení, ale rozum zvítězil. A až se tam nahoře potkáme,
já vím, že až mě uvidíš, rozběhneš se za mnou a porazíš mě s radostí,
jako si to dělala vždycky. Nezapomeň, moje milovaná Megynko, že se
tam nahoře teď setkáš s mým tátou, se kterým jsem si pro tebe tenkrát
jela a který mě zanedlouho na to taktéž navždy opustil a já jsem tě
s ním měla proto tak spojenou. Budeš mi moc chybět! Žádnej pes už
mi tak úžasně a s citem nevychová jorkšíří štěňátka, jako jsi to dělala
ty. Bylas' výbornou tetou a zároveň životní školou pro ty malé kuličky,
než odešly do nového domova. Byla jsi "maskotem" na naší
veterinární klinice, kde na tebe všichni budou vzpomínat s láskou
a úctou. Žádnej pes se ti už nikdy nevyrovná! Byla si můj život, má
zkušenost, mé začátky v kynologii i můj sen, který se mi splnil. Budu
vás s tátou oba nosit navždy ve svém srdci a NIKDY NEZAPOMENU, to
si pamatuj!!! S láskou Tvá panička Jana s rodinou a všemi tvými zvířecími
i lidskými kamarády.
„Kdybych
věřil na nesmrtelnost, bylo by jisté, že znám dost psů,
kteří se dostanou do nebe a jen velice, velice málo lidí.“ (James
Thurber)
Rozhodla jsem se věnovat
samostatnou stránku mé fence MEGY, protože vím, jak moc ovlivnila
můj život od doby, co přišla do naší rodiny. Megy byla obyčejná fenka
německého ovčáka bez průkazu původu (otec s PP, matka bez PP) a přesto
byla fenkou pro mne výjimečnou.
Megy se narodila 30.6.1996. Na "stará kolena" vykonala 10. srpna 2004 naprosto neplánovanou zkoušku ZZO na letním táboře v Jetřichovicích se známkou výborná (rozhodčí Ladislav Hůza) s počtem dosažených bodů 55.
Z
devíti štěňat, která se kolem mne batolila na zahradě u známých, jsem
si vybrala právě ji, pro ten její zkoumavý a tak trochu výmluvný pohled,
který jí zůstal po celý její psí život. A jak už to bývá, ani Megy nepatřila tak, jako
spousta jiných pejsků, mezi ty zdravé. Odmala trpěla těžkou formou dysplazie
kyčelních kloubů (stupně, které měla, nebyly ani v učebnicích) a aby
toho nebylo málo, zhruba ve dvou letech se u ní projevila chronická
pankreatitida - nedostatečná funkce slinivky břišní. Za celý svůj
život podstoupila četná veterinární vyšetření, do konce života se
jí musely podávat prášky a musí být krmena speciální veterinární dietou.
I když její zdravotní
stav nebyl zrovna ideální, vypadala až do konce velmi dobře a zachovale. Když vezmeme v úvahu, že spousta německých ovčáků
dnešní doby odchází velmi brzy tzv. "na zadek", můžu Megy
jen pogratulovat, že se vlastně dožila tak úctyhodného věku přesto, že měla tak vážná onemocnění, a že nám
tehdy kvůli dysplazii nedávali šanci dožít se ani jednoho roku …
Zvíře neumí poděkovat
tak jako člověk, ani ten to často neumí, ale my všichni víme, že Megy
nám děkovala za péči, kterou jsme jí věnovali tím, jak dobře vypadala a jak
plná byla života a elánu. Megy byla jakýmsi „maskotem“ na veterinární
klinice, kam mne často doprovázela za mými klienty. Tímto bych chtěla
poděkovat za Megynku všem, kteří jí na klinice pomáhali, především
pak MVDr. Theodoru Hřebíkovi, který mi tenkrát malou Megy zachránil.
Díky!!!
Dne
19.5.2005 podstoupila naše Megy nutný zákrok, kdy jí byla odebrána
děloha i vaječníky (ovariohysterektomie).