Hauserovské pokusy
K nejznámějším experimentům sloužícím k rozlišení vrozeného a získaného chování patří hauserovské pokusy. Jsou nazvány podle hocha starého asi 16 let, který byl přibližně před 160 lety nalezen v ulicích jednoho německého městečka. Mladík byl ubohá bytost. Neuměl mluvit, znal jen několik slov a dokázal se pouze označit jménem Kašpar Hauser. Byl velmi plachý a všechny silnější podněty, zvukové i světelné, ho zcela šokovaly. Někteří lidé považovali Kašpara Hausera za nežádoucího potomka jedné z knížecích rodin. Téměř jisté je, pokud ovšem lze něco s jistotou tvrdit o tak staré záhadě, že Kašpar byl od útlého mládí vězněn v tmavém sklepení, byl zbaven styku s lidmi a jen ve spánku mu byl předkládán chléb a džbánek vody. Kašpar Hauser tedy pravděpodobně vyrostl zcela izolován od normálního lidského života. Nemohl doplnit své chování o získané formy, které především dělají člověka člověkem.

Tragická událost s Kašparem Hauserem se však stala inspirující pohnutkou pro etology, kteří se pokoušeli analyzovat podíl vrozeného jednání v celkovém chování. Mláďata (štěňata) jsou při hauserovských pokusech uzavírána do izolace v jednotvárném prostředí. Zvíře nemá možnost se téměř nic naučit ani od svých rodičů a sourozenců, ani nemá možnost učit se tím, že reaguje na další vlivy okolního světa. Z výsledků hauserovských pokusů ale současně vyplývá, že takto odchovaná zvířata mají zhoršenou schopnost učit se a pro jejich chování je charakteristická plachost - tj. zvýšená ostražitost vůči všem novým podnětům. Silně poškozená je i jejich schopnost navazovat sociální kontakty, a to jak ve styku s lidmi, tak i ve styku s jedinci svého druhu.

Hauserovské zvíře má tedy oslabeny a poškozeny i mnohé projevy vrozeného chování. Při vývoji mladého zvířete v izolaci a v prostředí chudém na vnější podněty je dokonce do určité míry bráněno i fyzickému rozvoji nervové soustavy. Už i výchova v zajetí má záporný vliv na hmotnost lebek vlků, které jsou u zvířat ze zoologických zahrad lehčí oproti lebkám vlků ulovených v přírodě.

Psychická poškození obdobná jako u hauserovských zvířat lze pozorovat u tzv. kotcových psů. Jsou to psi, kteří vyrůstali u nesvědomitého chovatele do čtyř až pěti měsíců uzavřeni v kotci bez procházek a kontaktů s lidmi a jinými psy. Štěňata, která si v tzv. kritickém období pro vtiskávání nevštípila obraz člověka jako příslušníka vlastního druhu, budou ve vztazích k lidem stále plachá a nedůvěřivá. Proto je tak nutné seznámit se při koupi mladého psa důkladně s podmínkami, ve kterých žil.

Etogram psa
Etogram je souhrný popis tzv. inventáře vrozeného chování.

Patří sem:
orientační chování (orientace sluchem, zrakem, čichem, hmatem)
komfortní chování (úprava srsti)
obranné chování (obrana)
lovecké chování (lov)
potravní chování (přijímání potravy, vyvrhování, kálení, močení)
sociální chování (chování k příslušníkům svého druhu)
sexuální chování (páření)
chování při porodu
výchova štěňat (rodičovské chování)
infantilní chování (chování mláďat ve vztahu k rodičům a sourozencům)

Imponování
Vzájemné imponování se objevuje v sociálně neujasněné situaci, ať už je to při setkání dvou cizích psů, při začleňování nového psa do společenství v psinci nebo v napjatém období snižování hodnostní diference dvou psů jednoho pána.

Při imponování stojí psi u sebe nebo se kolem sebe pomalu pohybují, hlavu mají zdviženou, nohy napjaty, ocas mají nahoře a ztuha jim vrtí. Všechny pohyby působí napjatě a strnule. Jen podle uší lze poznat, zda pes má trochu strach, či je naprosto sebevědomý. Nezbytným doplňkem imponujícího postoje je pohled upřený mimo protivníka. Pohled ovšem nemusí být přímo odvrácen. Známe situace, kdy se pes při imponování nedívá stranou, ale za soupeře - výraz očí působí, jakoby zrak imponujícího psa byl zaostřen za protivníka.

Imponování je nenásilná demonstrace vlastní síly. Patří proto do blízkosti kategorie agresívního chování, i když jeho účelem není útok na protivníka, ale spíše dosažení respektu.
Pes imponuje jen soupeři, jehož skutečná nebo předpokládaná sociální hodnost je blízká jeho vlastnímu postavení. Proto nikdy neimponuje štěňatům a mladým psům.

Po vzájemném imponování nemusí také dojít ke střetu, ale u dvou sebevědomých jedinců je k němu velmi blízko. Stačí, aby jeden z nich zavadil o vznětlivějšího soka a bitka začne. Jindy se zase mohou dva imponující jedinci po určité době v klidu rozejít. Při klidném zakončení zvednou vysoko zadní nohu, každý označí jeden patník - demonstrují tak své sebevědomí, protože jen dominantní zvířata mají právo značkovat s vysoko zvednutou nohou - po značkování zahrabou všemi čtyřmi a rozejdou se.

Protestní chování
Také zvíře, které stojí na některém z nižších stupňů hodnostního žebříčku, má svá "práva" a při jejich porušení protestuje. Protest submisívních zvířat je tím intenzívnější, čím menší je hodnostní diferenciace mezi oběma jedinci. Dominantní zvířata rovněž protestují proti "neoprávněnému" obtěžování od podřízených.Protestuje se proti narušení individuální vzdálenosti, proti přímému agresívnímu útoku nebo proti jiné rušivé aktivitě.

 

 

 

Pokorné (podřízené) chování
Výrazy pokorného chování jsou typické pro situace, kdy zvíře uznává nadřazenost partnera nebo oprávněnost jeho protestu.

Získané neboli naučené chování

Vtiskávání
Vtištění na rodiče a sourozence, na člověka

Facilitace
Učení, které usnadňuje průběh složitého instinktivního jednání, se nazývá facilitace neboli usnadnění průběhu instinktivního jednání. Např. je-li přivedena háravá fena na krytí ke psu, který ještě nikdy nekryl, nemusí vždy dojít ke spojení obou partnerů. Příčinou může být nezkušenost psa, který se sice snaží, ale bez úspěchu. Tato nezkušená zvířata se v etologii označují jako naivní. Jestliže je fena na vrcholu hárání, pak nakonec přece jen ke krytí dojde, ale celý akt včetně seznamovacího ceremoniálu a předehry je u naivního zvířete velmi dlouhý. Po několika zkušenostech se však tento kdysi naivní pes zcela vyrovná osvědčenému plemeníku - po spatření feny zaklape spodní čelistí, seznamování zkrátí na pár postojů a za chvíli jsou oba psi svázáni.

Habituace
Habituace je vymizení vrozené odpovědi organismu na specifický podnět. Je to učení, při kterém zvíře přestává odpovídat na podnět, ukázal-li se po určitém počtu opakování jako biologicky nezávažný. Např. Není-li pes zvyklý na pouliční provoz ve velkém městě, bude se zprvu bát řinčení tramvají a lomozu automobilů. Každý pes se poleká silných zvuků, které uslyší poprvé.

Latentní učení
Schopnost latentního učení prokáže i pes, kterého psovod vezme jako doprovod na cestu ke známým. Psovod si zajde na chvíli do jejich domu a psa nechá venku. Při dalším, i náhodném příchodu ke stejnému domu však pes zabočí k vrátkům a čeká, že psovod opět půjde dovnitř. Přitom při první návštěvě pes zůstal uvázán na zahrádce, takže nic obzvlášť příjemného ho tam nepotkalo.

Podmiňování
Klasické podmiňování (sem patří slavné Pavlovovy pokusy s vyměšováním slin u psů. Pokusy se zvonkem či světlem, následuje miska s potravou a poté slinná reakce.).

Operační podmiňování (učení metodou pokus - omyl a učení podmíněnými reakcemi druhého typu - povel a následná odměna).

Řetězení
Sled jednoduchých podmíněných reakcí, který se rozebíhá na jediný podnět a v němž je konec jednoho aktu signálem pro nastoupení aktu následujícího.

Chování v konfliktních situacích
Bez ohledu na prostředí, v němž zvíře žije, v přírodě i mezi lidmi, se každé zvíře dostává velmi často do konfliktních situací. Pes chce vyběhnout ven z kotce za svým pánem, ale nemůže, brání mu v tom pletivo. To je typický konflikt mezi specificky motivovaným záměrem a nemožností jej realizovat. Jiný typ konfliktu vyvstane, dostane-li fenka, která má ve své boudě čerstvě narozená štěňata, potravu daleko od boudy. Má jít žrát nebo má zůstat u štěňat? Každý z podnětů vzbudí určitou motivaci a protichůdné působení současně působících motivací může nají různá východiska ve vnějším chování..

Intenční jednání = jednání v náznaku
Neznámý člověk láká k sobě pamlskem plachého psa. Pes váhá, neví, zda se má přiblížit a vzít si nabídnutou pochoutku, opatrným krokem se přiblíží, zůstane stát, na dálku natahuje krk k pamlsku, pak krk stáhne a olízne se, jakoby si už pamlsek vzal. Chuť na pamlsek se viditelně střetává se strachem před cizím člověkem. Pes by si rád vzal nabízenou dobrotu, ale neví, zda nemá raději utéci. Dochází ke konfliktnímu střetnutí dvou současně působících motivací. V chování psa se tento konflikt motivací projeví tak, že původní jednání (v uvedeném případě příchod pro pamlsek) neprobíhá v celku, je zřetelně brzděno protichůdnou motivací. Objevuje se jen v náznaku (intenčně), a proto se takové jednání nazývá intenční jednání.

Přeskokové jednání
Co se stane, jestliže v konfliktní situaci začnou dvě pohnutky působit proti sobě tak, že ani jedna z nich nemůže ani na okamžik převládnout? Při působení dvou stejně silných a protichůdných motivací dochází k přílišnému zatížení nervového systému. Organismus si v takové situaci vypomáhá přeskokovým jednáním.

Příklad č. 1
Např. při setkání dvou psů dojde ke vzájemné hrozbě. Hrozby mohou být motivovány snahou o zaujetí vyššího hodnostního postavení, obranou teritoria nebo něčím jiným. Pokud jednoho ze psů opustí odvaha, zaujme tento jedinec podřízený postoj. Pokorný postoj vyvolá u protivníka okamžité přerušení útoku, současně však u něj přetrvává silná motivace k boji. Výsledkem této situace je, že se náhle objeví prvek, který do sledu celkového chování zdánlivě vůbec nepatří, jako kdyby sem odněkud přeskočil: vítězný pes zvedne nohu a pokropí nejbližší vhodné místo. Jeho chování na chvíli přeskočilo do oblasti tělesného vyprazdňování, i když v tomto případě současně jde i o demonstraci převahy.

Příklad č. 2
Mnoho přeskokových reakcí psů se vysvětluje mylně a chování zvířat se často polidšťuje. Například pokojový pes má v kuchyni stále přichystánu misku se žrádlem. Zazvoní domovní zvonek a pes se rozštěká. Majitelka otevírá návštěvníkovi, vede jej do kuchyně, ale pes se rozštěká ještě silněji a ukazuje náznaky útoku. Když majitelka okřikne hlasitě svého psa, pes se otáčí k misce se žrádlem a začíná z ní hltavě žrát, třebaže ji nechával po celý den bez povšimnutí. Paní nabude přesvědčení, že se pes bojí o svou potravu, že ho návštěvník o ni připraví. Nikdo jí nevyvrátí přesvědčení, že svému psovi dokonale rozumí, i když správné vysvětlení je úplně jiné. Přirozená tendence bránit svoje území (byt) se střetla se zákazem a hrozbou od majitelky. Výsledkem je přeskokové jednání - hltavé žraní z misky.