Stanley Coren je profesorem psychologie na univerzitě v Britské Kolumbii. Žije ve Vancouveru.     

Je zajímavé jak psi používají upřený pohled k sledování lidského jednání. Nejčastěji to vidíme u stolu, když lidé sedí a jedí. Pes přijde, před někoho si sedne, zírá na něj nebo na jídlo. Je to zřejmý pokus získat stejnou potravu a pravděpodobně bude nejúspěšnější, je-li pes malý, a tudíž ani jeho nejupřenější zírání není možno považovat za hrozbu člověku, na nějž je zaměřeno. Naopak ona osoba si může pohled vyložit jako doufající, zkormoucený nebo žebravý a zpravidla psovi podá kousek jídla.
Z psího hlediska jde ovšem o přímé prosazení dominance pohledem. Když psovi vyhovíte a dáte mu, co chce, vyloží si to jako vaše gesto podřízenosti a je přesvědčen, že má vyšší postavení ve smečce než vy. To je nebezpečný precedens, zejména u velkého psa a zdroj možných potíží i u malého psa. Vede k tomu, že se pes mnohem obtížněji zvládá, protože vy máte být vůdcem nebo aspoň výše postaveným členem smečky, jinak vás neposlechne. Tady je jasně vidět, proč musíte vědět, co pes říká, abyste mu mohli správně odpovědět.

Mrkání

V jazyce psů mrknutí přerušuje dominantní upjatý pohled a je známkou podřízení. Protože má znamenat uznání dominance, není to gesto plné podřízenosti, není-li provázeno úplným odvrácením pohledu. Mrknutí však může být i známkou přátelství nebo přitažlivosti (známe to dobře i u lidí).
Když podřízený pes přijde k vůdci smečky nebo jinému dominantnímu psu, mírně sníží těžiště těla a začne olizovat vzduch před tváří dominantního zvířete. Pokud je tento projev přijat, dominantní zvíře dvakrát nebo třikrát v rychlém sledu mrkne. Podřízený pes na oplátku rovněž zamrká a pokračuje v olizování nebo žvýkacích pohybech tlamy. Výsledkem je, že oba účastníci se nyní budou stýkat v přátelském duchu.

Vyjádření dominance

Pokud je vlk nebo jiná divoká psovitá šelma uznán za vůdce smečky, všechna ostatní zvířata ve skupině se mu podrobují. Pokud vůdce chce zaujmout určité místo, prostě k němu kráčí a všechna ostatní zvířata uhýbají. Také psi si počínají podobně a klidí se dominantnímu zvířeti z cesty. Nejaktivnější způsob, jak se psi prosazují, je narážení ramen. Často můžeme vidět, že jeden pes se rychle rozběhne, blíží se k bokům jiného psa a prudce mu narazí do plecí. Velmi jemné rozdíly tohoto druhu v chování zvířat lidé často nerozpoznají. Je to třeba opírání. Není to v podstatě nic jiného než pasivní a klidná verze narážení ramen. Pes, který si přeje vyjádřit svou dominanci, přijde k druhému psu a přetlačuje jej svou vahou. Velmi známým signálem je, když pes pokládá tlapku na koleno svého pána. I to je projev dominance. Podívejme se na toto gesto blíže. Částí tohoto chování je i gesto, kdy pes drží tlapku ve vzduchu před svým pánem, snaží se vklouznout hlavou pod jeho ruku nebo si jiným způsobem vynucuje pozornost. Nejjednodušším způsobem, jak pes může vyjádřit mírumilovné úmysly, je, když se k jinému zvířeti obrátí bokem. Obyčejně tak činí níže postavený pes, ale často stojí klidně a bez zřejmé známky strachu nebo neklidu, čímž druhému psovi naznačuje, že uznává jeho autoritu, ale je dosud sebevědomý a v pohotovosti. Při obrácení bokem zaujnou psi T-pozici. V takové situaci nikdy nedochází k agresi. Variací tohoto chování je, že se pes obrátí k druhému zadkem. To je obvykle pozdravné chování.

V mnoha případech se psi pokoušejí vyskakovat na lidi. Již víme, že toto chování je typické pro získání dominance, takže je jasné, že když pes klade tlapky na naše kolena a vesele do nás štouchá, neříká "Mám tě rád". Když pes vyskakuje na člověka, je to vždy projev jeho snahy získat převahu. Chce být prostě vůdcem smečky. Tento druh "řeči psa" nesmíme promíjet. Musíme mu zabránit získat ve smečce převahu, protože úspěšné soužití je možné pouze tehdy, když si člověk udržuje nad psem převahu.

Rozptylující chování - odvádění pozornosti a zažehnání boje

Pes najednou začne očichávat zem. Jinými slovy, pes očichávající zem je slepý a hluchý vůči výzvě hrozícího psa. Na zemi ovšem nic zajímavého není, on tím jen od sebe odvádí pozornost. Jsou i jiné varianty tohoto rozptylujícího nebo lhostejného chování. Jednou z nich je, že ohrožovaný pes upřeně zírá na obzor a vůbec nedbá na projevy druhého psa. Je to zraková obdoba intenzivního očichávání země. Pravděpodobně nejjednodušší formou nonšalantního přezírání je reakce na výhrůžku tím, že se pes začne drbat.

Domestikace a neotenie

Běžný pes se liší od divokých psovitých, například vlka, v mnoha ohledech. Nejdůležitější je, že se u něj vyvinula neotenie, což je odborný název vystihující fakt, že určité mladistvé znaky a chování přetrvávají do dospělosti. To znamená, že dospělý domácí pes se mnohdy chová jako štěně, kdežto dospělý vlk ne. Mnohdy má pes kratší čenich, širší a kulatější hlavu, menší zuby a může mít také klopené uši, tedy znaky štěněte.Pes projevuje mnoho shod s chováním divokých vlčat, zejména celoživotní vášeň pro hru. Jak jsme již dříve zjistili, štěkání nepatří k normálnímu chování dospělých vlků, ale je charakteristické pro vlčata a pro dospělé domácí psy. Méně neotenická plemena (např. hasky, malamut, lajka, Akita a další tzv. primitivní plemena, jejichž štěňata se nejvíce podobají malým vlčatům) mají větší zásobu signálů a gest, které se používají ke komunikaci s jinými psy o sociálních otázkách. Mají větší množství agresivních signálů, ale také větší množství mírumilovných. Naproti tomu plemena, která se vyjadřují pouze štěněcím dialektem (např. kavalír, buldoček, mops a další), mají mnohem omezenější slovník a obvykle větší množství signálů podřízenosti než agrese. Jsou také méně často schopna rozeznat signály jiných psů - a proto jsou tito psi častěji napadáni dominantnějšími psy. Domestikace a neotenie jdou ruku v ruce.
Domestikace neovlivnila pouze vzhled a obecné chování psů, ale mohla také pozměnit slovník psů ve srovnání s jejich divokými bratranci. Dalo by se říct, že u domácích psů jsou původní sociální projevy a komunikační vzory vlků zlomkové a neúplné. Psí chování je mozaika, která obsahuje komunikační signály dospělých vlků, ale také mnoho projevů štěňat.
Struktura a úplnost psího jazyka je zhruba na úrovni dvouletého lidského dítěte. Obsah rozhovorů ovšem je zhruba stejný jako obsah dvou třetin rozhovorů dospělých lidí a soustřeďuje se na každodenní společenské otázky, strukturu společnosti a na citové vztahy k okolnímu světu.

Děti a psi

Již jsme se vícekrát zmínili, že upřený pohled přímo do tváře zvířete znamená v psím jazyce výhrůžku, tedy pohled přímo do očí zvířete nutně vyvolá nepřátelské chování. Navíc se děti na psy smály. Ovšem smích, který způsobí zvednutí rtů, zejména široký otevřený smích, pro zvířata znamená, že na ně děti cení zuby - a to je jasný signál agrese. Typické pro děti je také zvedat ruce nad hlavu a napřahovat je ke psům. V psí řeči to znamená, že se protějšek snaží vypadat co největší a nejdominantnější a vyhrožuje útokem. Nakonec po všech těchto hrozivých signálech, se obvykle normální dítě rozběhne přímo k psovi a projevuje rozrušení a nadšení. Naneštěstí je to pro mnoho psů ta poslední příslovečná kapka. Je to znamení, že útok začíná. Pozorujeme-li dětské chování z tohoto hlediska, nemůžeme se divit, že každoročně je tolik dětí pokousáno psy, které jejich rodina popisuje jako přátelské a neútočné. Spíš je skutečně překvapující, že není pokousáno dětí mnohem víc, přestože vydávají tolik hrozivých výhrůžek v psí řeči.